(Zadání: Napsat proslov k výročí narození nebo úmrtí nějaké osobnosti. Představit vybranou osobnost i její hodnoty, vystihnout její poselství, na závěr proslovu předat vlastní poselství, dodržet žánr proslovu. Proslov bylo možné napsat i na fitkivní postavu, nezavrhovali jsme ani satirické pojetí proslovu, jak je vidět níže...)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dobrý den,
já Otakar Poláček Vás tady dnes 19.2. všechny srdečně vítám. My všichni jsme se tu dnes sešli, abychom si připomněli výjimečnou osobu, která celých 21 let moudře a spravedlivě vládla překrásné prosperující zemi jako je Turkmenistán. Ano, dnes jsme tu kvůli Saparmuratovi Nijazovovi.
Jeho činy a úspěchy nejdou zaznamenat ani na všechny papíry světa…
My se ale pokusíme, aby tu dnes zaznělo alespoň procento všech jeho činů a jeho památka neupadla v zapomnění. Neboť on by to tak chtěl. Proto také podle sebe pojmenoval školy, města, vesnice, nemocnice, náměstí, ulice, měsíc v roce, záliv, loď a nesmíme zapomenout na všechny ty přenádherné zlaté sochy, co se otáčí za sluncem.
Nemyslete si ale, že je Saparmurat Nijazov (také zvaný Turkmenbaši „otec všech Turkmenů“, jak se sám pojmenoval) nějaký narcistický vůl. Nijazov totiž jako skvělý rodinný muž, kterým byl, nezapomněl ani na svoji rodinu, po které pojmenoval dny v týdnu, a po své matce měsíc v roce, palác a jejím jménem nahradil slovo chléb.
Nijazov vstoupil do zdravotnictví, aby náš svět nepřišel o důkazy jeho zářného intelektu. Zrušil všechny oblastní nemocnice, až na tu, co je nejblíž jeho paláci, zakázal zlaté zuby a velice doporučoval pro spravení chrupu kousat kosti jako pes. Byl to takový hrdina, že když přestal kouřit, pomohl i celému státu a zakázal kouření všem. Ze svého zubaře udělal ministra ochrany zdraví a zdravotnického průmyslu (a tím z něho nedopatřením udělal budoucího prezidenta).
Neopomenul ale ani svět módy a zakázal make-up, protože „Turkmenistánské ženy jsou krásné i bez toho“. Jak si ve svém stáří uvědomil, muži vypadají lépe bez vousů a s krátkými nebo žádnými vlasy, proto vousy a dlouhé vlasy pochopitelně zakázal.
Ale nesmíme zapomenout ani jeho přelomové zásluhy v literatuře, neboť Nijazov je autorem věhlasné Ruhnami. Knihy, tak dobré, že je povinnou četbou a bez jejího přečtení nemůžete dostudovat, najít si práci nebo dostat řidičský průkaz. Knihy tak dobré, že se můžou zrušit všechny knihovny, kromě malých koutků, kde se bude prodávat pouze a jenom Ruhnama. Knihy tak dobré, že Turkmenistán uzavře dohody jen se zeměmi, které slíbí, že přeloží tuto knihu do jejich jazyka. A knihy tak dobré, že když ji třikrát přečtete, zaručeně se dostanete do nebe. Tato kniha, jak sám Nijazov řekl, je kniha důležitější než Bible, a možná proto má svůj svátek a je po ní pojmenován měsíc leden …
To je Ó velký Turkmenbaši, jehož legenda ať žije navždy!
A tak vás prosím, buďte tak skvělí jako on nebo se alespoň snažte být tak příkladní, bdělí, inteligentní, krásní, spravedliví, skromní, majestátní a hlavně odvážní, neboť i on byl jednou jen chudý sirotek. Takže si z něj berte příklad a nezapomeňte, že pokuď se bojíte, že vás nezvolí, zrušte volby.