Text vznikl na základě práce s „povídkářem“, generátorem příběhů v Kreativním deníku Reného Nekudy. Žáci vylosovali dvě postavy: mrzutou dědičku a vyděšeného instruktora autoškoly, dále losovali místo děje: rozbitá telefonní budka, a volitelnou větu do příběhu: Byl jsem na řadě nebo Nic není tak, jak se na první pohled zdá. Poté psali volným útvarem svůj text.)
Vražda v telefonní budce
Dne 18.5.1989 paní Tůmová zavolala do autoškoly s tím, že by se chtěla naučit řídit. Začala tedy chodit do autoškoly a na jízdy jí přidělili Vladimíra Slušného, instruktora autoškoly. Při první jízdě se domluvili, že si paní Tůmová sama vybere, kam pojede, a tak vyrazili do kavárny Rozbitá telefonní budka.
Když dorazili na místo, paní Tůmová vystoupila z auta a vešla do kavárny, kde na ní čekal nějaký muž vysoké postavy. Pan Slušný zůstal sedět v autě a oknem pozoroval, co se v té tmavé kavárně děje.
Asi po deseti minutách se rozhovor změnil v hádku a najednou začaly všude po kavárně lítat nože. Pan Slušný okamžitě zavolal policii a schovával se v autě, přičemž pozoroval vraždu v kavárně.
Po příjezdu policie okamžitě odvezli tělo mrtvého muže i mrzutou paní Tůmovou. Panu Slušnému řekli, ať se co nejdříve dostaví na policejní oddělení, aby mohl popsat, co se v kavárně stalo.
Když na oddělení přijel, řekl jim vše, co se stalo a následně šli vyzpovídat i paní Tůmovou. Nakonec se zjistí, že paní Tůmová měla být dědičkou všeho majetku neznámého muže v kavárně, který, jak potom policie zjistí, byl její otec. Byla ve finanční krizi a potřebovala proto zabít svého otce, aby vše mohla zdědit.
Nakonec jí na 27 let zavřeli do vězení za vraždu a pan slušný zůstal nadosmrti traumatizován.
Paní Tůmová sice i tak majetek zdědila, ale byl jí docela k ničemu, takže se z ní stala uvězněná mrzutá dědička.